Internetový časopis pre pôvodné teoretické a výskumné štúdie z oblasti spoločenských vied

Attachment and Coping Strategies as Predictors of Mental Overload among Members of the Security Services of the Czech Republic

Autor:

Filip Sulejmanov, Department of Psychology, Faculty of Arts, Palacký University Olomouc, Czech Republic, filip.sulejmanov@upol.cz

Martin Seitl, Department of Psychology, Faculty of Arts, Palacký University Olomouc, Czech Republic, martin.seitl@upol.cz

Alena Molinari, Department of Psychology, Faculty of Arts, Palacký University Olomouc, Czech Republic, molinari.alena@gmail.com

doi: http://doi.org/10.31577/cas.2020.01.567

ISSN: 1335-3608

Abstrakt (sk)

Cíle: Aktuální studie sleduje tři cíle. Prvním z nich je zjistit, jaké strategie vztahové vazby a zvládání zátěže jsou užívány příslušníky Bezpečnostních sborů České republiky, a jaká je reálná úroveň psychického přetížení, kterou subjektivně vnímají. Druhým cílem je prověřit vztahy mezi konstrukty, sledovanými studií. V návaznosti na teorii a předcházející výzkumná zjištění (Janke & Erdmann, 2002; Johnstone & Feeney, 2015; Mikulincer & Shaver, 2012) očekáváme negativní souvislost mezi pozitivními strategiemi zvládání a vnímaným psychickým přetížením na straně jedné, a pozitivní souvislost mezi negativními strategiemi zvládání a vnímaným psychickým přetížením na straně druhé. Současně předpokládáme, že hyperaktivační a deaktivační strategie vazby budou pozitivně souviset s vnímaným přetížením. Posledním cílem je prověřit inkrementální validitu hyperaktivačních a deaktivačních strategií v predikci vnímaného přetížení, při kontrole vlivu demografických kategorií a strategií zvládání. Širším cílem je pak zvážit potenciální uplatnění strategií vazby a strategií zvládání ve výběrovém procesu do bezpečnostních sborů.

Metody: Výzkumný soubor tvořilo 130 příslušníků čtyř bezpečnostních sborů České republiky. Průměrný věk respondentů ve výzkumném souboru je M = 39,2 let; SD = 9,07 s minimem 21  a maximem 64 let. Soubor obsahuje N = 83 žen (M = 40,74, SD = 10,85) a N = 47 mužů (M = 38,36, SD = 7,82). Z dalších údajů poskytli respondenti informace o svém vzdělání a typů zastávané pozice (pozice ve výkonu vs. zabezpečovací pozice). Do výzkumu byly zařazeny pouze kompletní týmy ze čtyř bezpečnostních sborů s vyrovnaným zastoupením obou typů zastávané pozice.  Respondenti vyplnili dotazník věnovaný hyperaktivačním a deaktivačním strategiím vztahové vazby (EWR-I, Seitl, Seitlová & Střelec, 2017), Dotazník strategií zvládání stresu (SVF-78, Janke & Erdmannová, 2003) a dotazník zjišťující aktuálně vnímanou zátěž (Meister Questionnaire, Hladký & Žídková, 1999).      

Výsledky: Strategie vztahové vazby i jednotlivé strategie zvládání zátěže byly respondenty v aktuální studii užívány na úrovni srovnatelné s populační normou, zatímco vnímané psychické přetížení bylo nižší, než bylo očekáváno dle normy. Konkrétně, T-skóry byly 43,41 (strategie hyperaktivace), 48,88 (strategie deaktivace), 57,80 (pozitivní strategie zvládání), 43,62 (negativní strategie zvládání), a 40,14 (psychické přetížení). Výsledky korelační analýzy ukázaly, že hyperaktivační strategie vazby, deaktivační strategie vazby a negativní strategie zvládání vykazují statisticky významný pozitivní vztah k vnímanému psychickému přetížení, což je v souladu s formulovaným očekáváním. Naopak pozitivní strategie nevykazují žádný významný vztah k vnímanému psychickému přetížení, což je v rozporu se stanovenou hypotézou. Analýza také přinesla informace o statisticky významné negativní souvislosti mezi pozitivními strategiemi zvládání a deaktivačními strategiemi vazby stejně jako o pozitivní souvislosti mezi hyperaktivačními strategiemi vazby a negativními strategiemi zvládání.

Při podrobné analýze dílčích negativních strategií zvládání bylo zjištěno, že strategie Úniková tendence (snaha uniknout se zátěžové situace), Perseverace (neschopnost se myšlenkově odpoutat) a Rezignace (vzdávat se s pocitem bezmocnosti a beznaděje) byly statisticky významně v pozitivním vztahu k psychickému přetížení. Tyto vztahy mezi negativními strategiemi zvládání a psychickým přetížením ale nebyly statisticky významné při kontrole vlivu hypearktivačních a deaktivačních strategií.

V prvním kroku regresního modelu byly uplatněny proměnné rodu, věku, vzdělání a pozice, které vysvětlily 8 % rozptylu vnímaného psychického přetížení. Ve druhém kroku byly přidány negativní strategie zvládání, což vedlo k signifikantnímu nárůstu predikce vnímaného přetížení na úrovni 16 % vysvětleného rozptylu. Poslední krok zahrnoval hyperaktivační a deaktivační strategie. Jejich zařazení vedlo opět ke statisticky významnému nárůstu vysvětleného rozptylu nad úroveň vysvětlenou demografickými kategoriemi a negativními strategiemi zvládání s celkovou hodnotou ΔR² = 0,24. Ve finálním modelu byly jako samostatné prediktory vnímaného psychického přetížení identifikovány následující: rod (β = 0,18, t = 2,08, p < 0,05), vzdělání (β = 0,21, t = 2,57, p < 0,01), hyperaktivace (β = 0,19, t = 1,96, p < 0,05) a deaktivace (β = 0,25, t = 3,11, p < 0,01).       

Závěry: Aktuální studie přinesla zjištění o inkrementální validitě hyperaktivačních a deaktivačních strategií vztahové vazby při predikci vnímaného psychického přetížení. Jedinci s nejistou vztahovou vazbou (projevující se hyperaktivačními a/nebo deaktivačními strategiemi) mají díky svému systému vazby při zvládání hrozeb (Mikulincer & Shaver, 2012) tendenci k prožívání psychického přetížení. Výsledky podporují hypotézu, že konstrukt strategií vztahové vazby je při predikci pracovního psychického přetížení přínosnější ve srovnání s negativními strategiemi zvládání. Uvedená zjištění jsou analyzována v diskusi a jsou také navrženy možnosti dalšího výzkumu. Hlavním limitem studie je specifičnost výzkumného souboru.

Abstract

Aim: The aims of the present study are three-fold. Firstly, to investigate the use of different attachment and coping strategies among members of the security services of the Czech Republic, and explore the level of experienced mental overload. Secondly, to examine the relationship between the constructs employed in the study. In considering theoretical background and previous research (Janke & Erdmann, 2002; Johnstone & Feeney, 2015; Mikulincer & Shaver, 2012) we expect a negative relationship between positive coping strategies and experienced mental overload, but a positive association between negative coping strategies and experienced mental overload. Also, it is hypothesized that hyperactivation and deactivation will be positively related with mental overload. Thirdly, to explore the incremental validity of hyperactivation and deactivation strategies over and above demographics and coping strategies in predicting mental overload. The wider goal is to consider the potential utilization of attachment and coping strategies in selection procedures in members of the security services.

Method: The research includes members of four security services of the Czech Republic and the sample contained 130 respondents. The mean age of the sample is M = 39.22 years; SD = 9.07 in range of 21 to 64. The sample consisted of N = 83 female (M = 40.74, SD = 10.85), and N = 47 male (M = 38.36, SD = 7.82). Subjects included information about their level of education and the position in which they were employed. Whole teams were included from 4 security services with representatives from both types of positions; back offices as well as a direct duty performance. Participants filled in measures for attachment strategies of hyperactivation and deactivation (EWR-I, Seitl, Seitlová & Střelec, 2017), positive and negative coping strategies (SVF-78, Janke & Erdmannová, 2003), and mental overload (Meister Questionnaire, Hladký & Žídková, 1999).

Results: Both attachment and coping strategies were averagely used by the subjects of our study, while the mental overload was somewhat lower than the norm. In particular, the T-scores were 43.41 (hyperactivation), 48.88 (deactivation), 57.80 (positive coping), 43.62 (negative coping), and 40.14 (mental overload). The results from the correlational analysis showed that hyperactivation, deactivation, and negative coping strategies were significantly positively related with experiencing mental overload, which is in line with the expectations. Contrary to our hypothesis, positive coping wasn’t significantly related with mental overload. Additionally, a negative association between positive coping and deactivation, and a positive relation among hyperactivation and negative coping showed to be significant.

Focusing on the categories of negative coping, it was found that the strategies of escape tendency (escape from stressful situations), perseveration (being unable to break off from one’s thoughts), and resignation (tendency to give up with feelings of helplessness or hopelessness) were significantly positively associated with mental overload. However, a partial correlation between these strategies and mental overload, controlling for hyperactivation and deactivation, was not significant.

In the first step of the regression model the variables included: sex, age, education, and position; which explained 8% of the variance in experiencing mental overload. In the second step, negative coping was added, and significantly improved in prediction of mental overload, explaining 16 % of the variance. The final step included hyperactivation and deactivation and there was a significant increment of ΔR² = .24 over and above demographics and negative coping. In the final model the variables of sex (β = .18, t = 2.08, p < .05), education (β = .21, t = 2.57, p < .01), hyperactivation (β = 19, t = 1.96, p < .05), and deactivation (β = .25, t = 3.11, p < .01) were significant predictors of mental overload.

Conclusion: Our study shows that the attachment strategies of hyperactivation and deactivation were superior predictors of mental overload. Individuals with insecure attachment (hyperactivating or deactivating) when coping with threats (Mikulincer & Shaver, 2012) are prone to experiencing mental overload. The results suggest that the construct of attachment strategies is more important in predicting workplace overload, compared to negative coping. These findings are analyzed in the discussion and possibilities for further research are given. The main limitation of the study is the specificity of the sample.

Bibliographic information

Sulejmanov, F., Seitl, M., & Molinari, A. (2020). Attachment and Coping Strategies as Predictors of Mental Overload among Members of the Security Services of the Czech Republic. Človek a spoločnosť [Individual and Society], 23(1), 3144. http://doi.org/10.31577/cas.2020.01.567

Článok v PDF

Zdieľať článok