Internetový časopis pre pôvodné teoretické a výskumné štúdie z oblasti spoločenských vied

Unnatural as a Category in Sexual Ethics

Unnatural as a Category in Sexual Ethics

Autor:

Jan Koumar, Faculty of Humanities Charles University, Prague, jan.koumar@gmail.com

ISSN: 1335-3608

Abstrakt (sk)

Cílem tohoto textu je popis a filosofická analýza možných významů slov „přirozený“ a „nepřirozený“ v etice sexuality. Jmenovitě si pak klade za cíl vyjasnit smysl obou těchto slov, která se používají i zneužívají v morálních soudech či pro moralizování, a tudíž prozkoumat co znamenají, jsou-li použita jako kategorie hodnotící nějaké sexuální chování. Text počítá s tím, že na etiku sexuality se často podezřívavě pohlíží jako na disciplínu snažící se oživit starou viktoriánskou morálku, takové podezření je však z větší části založeno na nepochopení obsahu pojmu etika a na zaplétání etiky s etiketou či morálky s moralizováním. Z toho důvodu jsou zde všechny „nepřirozené“ činnosti nahlíženy ve světle tři odlišných vrstev slova etika: mravu (což je společensky sdílený, většinou nezdůvodněný a sociálně vynucovaný zvyk), morálky (což je individuální vrstva, založená na vlastním morální, svědomí jednotlivce) a etiky (což je filosofické úsilí snažící se najít nejen cestu k dobrému životu, ale k tomu nejlepšímu). Tyto tři odlišné vrstvy se zde považují za tři různé významy rozsáhlé etické oblasti, přičemž pozornost je věnována především morálce. V té jsou na zřetel brány čtyři etické pohledy na pohlavní chování: První je tradicionalistický pohled, v němž sexualita slouží jako pouhý nástroj k rozmnožování. Druhý je romantický pohled, v němž je sexualita brána jako výhradně lidský fenomén hluboce spojený s erotickou láskou, který nutně vede k jednotě těl a k jejich splynutí. Další je marxisticko-feministický pohled, v němž centrem morálních soudů není sexualita sama, ale její spojení s mužsko-ženskými či třídními mocenskými manipulacemi, od nichž by sexualita měla být osvobozena. Poslední je liberální pohled, jenž jediný etiku sexuality nenahlíží odlišně od etiky všech ostatních lidských činností, sex sám o sobě je v něm eticky neutrální a nejde o to, zda je nějaké chování pohlavní či nepohlavní, ale o to, zda je dobré či špatné. Když odložíme moralizování založené na chybném vztažení individuálních morálních představ jednotlivce na všechny ostatní, lze na základě těchto čtyř přístupů uvažovat o čtyřech možných významech slova „nepřirozené“. Nepřirozenost za prvé vystupuje v porovnání se zvířaty, jejichž chování se považuje za vzor přirozenosti. Takový pohled je založen na Rousseauově představě civilizace jako procesu destruujícího původně vznešeného člověka, příroda a zvíře zde stojí jako příklad pramenů, k nimž se lze navracet. Za nepřirozené lze dále považovat použití tělesných orgánů nevhodným způsobem. Vhodnost se zde posuzuje ve shodě se zamýšleným účelem těchto orgánů, což jednak stojí na představě, že jejich účel známe a jednak předpokládá existenci někoho, kdo takový účel stanovuje – obvykle Stvořitele. Za nepřirozené lze též považovat nekonvenční chování, v podstatě se tak označuje nízká statistická četnost provádění dané činnost. Čtvrtá kategorie se liší polarizací, neoznačuje nějaké chování za nepřirozené, ale naopak obhajuje přirozenost chování založeného na touhách, jež jsou vrozené. Předpokládá tudíž, že každá geneticky daná či vrozená touha musí být morálně v pořádku. Následně tento text analyzuje správnost zmíněných významů. První shledává chybným, protože chování zvířat se v něm bere za vzor přirozenosti jen za určitých podmínek, jiné chování stejných zvířat se označuje jako zvířecí a hledí se na něj s opovržením. Třetí význam nemá co do činění s morálkou, jelikož stojí na konformitě a patří tedy do oblasti mravů. Čtvrtý je chybný, protože samotná existence vrozené potřeby či touhy nedělá chování, které se na ní zakládá, dobrým či špatným a nelze ji tedy k jeho ospravedlnění použít. Pouze druhý význam slova „nepřirozené“ lze považovat za skutečně morální, jelikož je však založené na daném náboženství, platí pouze pro jeho vyznavače a není obecně plausibilní. Závěr tudíž vyslovuje domněnku, že obvyklým významem slova „nepřirozené“, je-li použito v etice sexuality, je pouze hluboce zakořeněný odpor k určitým aktivitám. Ten je sice pro jedince dobrým důvodem pro to, aby se jich neúčastnil, není však plausibilním důvodem pro jejich označení za nemorální.

Abstract

The aim of this text is to provide a description as well as a philosophical analysis of the possible meanings of the words “natural” and “unnatural” in sexual ethics. Its particular aim is to clarify the meanings of both words, which are used and misused through moral judgements or moralising, and thus to examine what they may signify when being used as a category for labelling certain sexual behaviour. The text carries the assumption that sexual morality is often looked upon with suspicion, and as a discipline trying to reassert old Victorian morality; but such suspicion is largely based on a misunderstanding of the term ethics, and on mistaking ethics for etiquette and morality for moralism. For this reason, throughout this article all the “unnatural” acts are seen in the light of three distinctive levels of the term ethics: manners (which is socially shared, mainly unreasoned and partly enforced custom), morality (which is an individual layer based on the moral consciousness of an individual) and ethics (which is a philosophical endeavour trying to find a way not only to a good life but to the best one). These three levels are considered here to be three different meanings in the extensive ethical area. Morality is mainly focussed on, and four possible moral views of sexual conduct are taken into account. Firstly, the traditionalistic view; in which sexuality is used only as a tool of procreation. Secondly, the romantic view; in which sexuality is a solely human phenomenon deeply bound with erotic love and so necessarily leading to physicality and mutual embodiment. Thirdly, is the Marxist-feminist view; in which the centre of moral judgement is not sexuality itself, but its connection with male-female or interclass power manipulations from which it should be freed. Fourthly, is the liberal view; the only one in which sexual ethics is not considered different from ethics of any other human activity; it understands sex itself as an ethically neutral activity, and what matters is not whether some conduct is sexual or not but whether it is good or bad. Based on these four approaches to the ethics of sexuality and putting aside all moralising based on the universalization of one particular idea of an individual, four possible meanings of “unnatural” can be considered: Firstly, unnatural can be seen in comparison with animals, whose behaviour is taken as an example of naturalness. Such a view is based on the Rousseauic vision of civilisation as a process destroying the originally noble human; animal and nature represent here the example of original states which we can revert to. Secondly, the usage of body organs in an inappropriate way can be considered unnatural. Here, the appropriateness is usually assessed in accordance with the intended design of these body parts, which firstly assumes we know their purpose and furthermore it calls for the existence of this purpose determiner – ordinarily the Creator. Thirdly the unconventionality of certain acts can also be labelled as unnatural due to low statistical frequency, and fourthly is polarisation; where behaviour is not marked as “unnatural”, but on the contrary, it justifies naturalness as an innate desire-based behaviour. It, thus, assumes that every genetically given or innate desire must be morally right. The validity of these meanings is then analysed. The first one is found to be incorrect because animals actions are taken as examples of naturalness only in certain conditions, while their other actions are rather called “animalistic” and regarded with scorn. The third meaning has nothing to do with morality, since it is based on conformity and thus belongs to manners. The fourth one is not correct because the very existence of an innate urge does not make the behaviour based on it good or bad and thus cannot be used for its justification. Only the second meaning of the word “unnatural” is considered strictly moral, but since it is based on religion it is valid only for its followers and is not generally plausible. Thus, in the conclusion the suggestion is made that the general reason for calling certain acts “unnatural” in sexual ethics is merely a visceral distaste for certain activities. Although it is a good reason for an individual not to participate in them, it is not a plausible reason for calling them immoral.

Keywords

Naturalness. Morality. Sexuality. Sexual Ethics. Unnatural.

Bibliografické informácie (sk)

KOUMAR, Jan. Unnatural  as a Category in Sexual Ethics. Človek a spoločnosť, 2017, roč. 20, č. 3, s. 60-69.

Bibliographic information

KOUMAR, Jan. Unnatural  as a Category in Sexual Ethics. Individual and Society, 2017, Vol. 20, No. 3, pp. 60-69.

Článok v PDF

Zdieľať článok