Internetový časopis pre pôvodné teoretické a výskumné štúdie z oblasti spoločenských vied

Problematika etnicity a oral history – možnosti výzkumu na příkladu rusínské a ukrajinské menšiny

Ethnicity issues and oral history – research possibilities through the example of the Ruthenian and Ukrainian minorities

Autor:

Lucia Heldáková, Spoločenskovedný ústav, Centrum spoločenských a psychologických vied SAV, Košice, heldakova@saske.sk

Klara Kohoutová, Spoločenskovedný ústav, Centrum spoločenských a psychologických vied SAV, Košice, kohoutova@saske.sk

doi: https://doi.org/10.31577/cas.2019.00.538

ISSN: 1335-3608

Abstrakt (sk)

Etnická identita jako neoddělitelná součást identity člověka je pro majoritní obyvatelstvo častokrát samozřejmostí. Příslušníci národnostních menšin však byli v minulosti nejednou konfrontováni s útlakem a nespravedlností. Specifikum rusínské a ukrajinské menšiny tkví především v tom, že je společensko-politické okolnosti po druhé světové válce spojily do jednoho celku, čehož důsledkem byla asimilace, problémová sebeidentifikace a spory o organizačně-institucionální zázemí. Prostřednictvím vybrané metody bádání, tedy prostřednictvím orálně-historického výzkumu, je možné poznat individuální příběhy lidí, které mohou dopomoci vyplnit mezery v poznání komplexnější problematiky rusínské a ukrajinské menšiny. V souvislosti se specifickým zaměřením článku na analýzu vybraných atributů etnické identity můžeme zvolenou metodu označit za etnickou oral history. Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se v rámci odkrývání křiv z minulosti, začal i obrodný proces rusínské menšiny, která získala práva jako ostatní národnostní menšiny na území Československa. Vyjma obnovení kulturních institucí se ve veřejném prostoru otevřel diskurz s množstvím nezodpověděných otázek: Kdo je Rusín? A kdo je Ukrajinec? Jaký je mezi nimi rozdíl? Jedná se o jednu menšinu anebo o dvě? S jakými problémy jsou dennodenně konfrontováni? Jaké mají kulturní zvyklosti a v čem se odlišují? Předávají si informace dále – dalším generacím? Společné i odlišné črty rusínské a ukrajinské menšiny, problematické mezníky v jejich vývoji jsou dnes známé a neustále se v rámci všelijakých projektů doplňují, no výpovědi lidí – přímých svědků doby a jejich individuální příběhy v tomto kontextu absentují. Svědectví doby jsou nenahraditelným zdrojem poznání, které dotváří celkový ráz historického obrazu rusínské a ukrajinské menšiny. V současnosti zaznamenáváme neustálý pokles počtu příslušníků ukrajinské menšiny, proto je potřebné vytvářet společenský tlak na co nejrychlejší zaznamenávání co největšího počtu výpovědí vzhledem na to, že věkový průměr Ukrajinců na Slovensku je vysoký. Článek vychází z ročního terénního výzkumu, v rámci kterého se sbíral výpovědný materiál, následně se dále analyzoval a interpretoval. Interpretace představují možné závěry, ve kterých můžeme vidět neustálou snahu odčlenění se rusínské menšiny od ukrajinské, co se ne vždy setkává s pozitivními reakcemi, ba dokonce se snahami zamezit této separaci. Současně se nám potvrdilo specifické postavení rusínské a ukrajinské menšiny v národnostní politice státu v poválečných letech, determinace procesu identifikace minority politickými změnami a nedořešení všech imanentních problémů, které bohužel přetrvávají dodnes. V neposlední řadě mohou být ve výpovědích znatelné následky tendenčního výkladu dějin rusínské a ukrajinské menšiny, které byly typické pro období před rokem 1989 v intencích ideologických doktrín, jako i v jistých politických záměrech v rámci společenské objednávky. Týká se to už prvních prací z 50. let, a ačkoliv v následujícím desetiletí byly dějiny Ukrajinců (a Rusínů) prezentované v realističtější podobě, bílá místa se bohužel nepodařilo paralyzovat. V období normalizace se kritičtější přístup k pramenům na určitý čas zastavil a následný výzkum v letech osmdesátých byl znovu poznačen ovlivňováním v podobě tezí o sbližování národů a národností a o vzniku nových historických společenství.


Abstract

Ethnic identity is an integral part of human identity for a majority population. Conversely, members of national minorities are historically confronted with oppression and abuse. The specificity of the Ruthenian and Ukrainian minorities lies in their social and political circumstances, which after the Second World War merged them into a single entity; resulting in assimilation, and problems with self-identification and disputes over their organizational and institutional backgrounds. Through our chosen method of exploration, oral-historical research helps to identify the individual stories of people, which will fill in the gaps in the knowledge of the complex problem of the Ruthenian and Ukrainian minorities. In connection with the specific focus of the article - the analysis of selected attributes of ethnic identity - we may define the chosen method as ethnic oral history.  After the collapse of the Communist regime in 1989, since it regained the same rights as other national minorities in the territory of (Czecho) Slovakia, the process of uncovering past injustices of the Ruthenian minority started. In addition to the renewed cultural institutions, a discourse was opened in the public space with a number of questions: Who is Ruthenian and who is the Ukrainian? How are they different from each other? How do they deal with their identity? Are they one minority or two? What challenges are they are facing today? What are their cultural traditions and how are they different from one other? Are they transferring their culture onto the next generation? The common and distinct features of the Ruthenian and Ukrainian minorities are now known and are constantly elaborated on within projects, but the testimonies of the people, the direct witnesses of the time and their individual stories are missing in such context. The evidence of time is an irreplaceable source of knowledge that complements the overall character of the historical image of the Ruthenian and Ukrainian minorities. We are currently experiencing a steady decline in the number of the Ukrainian minority, and as an ageing minority it is necessary to create social pressure to get as many testimonies from it as possible. The article is based on annual research in which the material was collected and subsequently analysed. Research interpretations can be generalized as a constant attempt by the Ruthenian minority to secede from the Ukrainian minority, which has not always been met with positive reactions or sometimes with attempts to prevent such separation. We also confirmed the special status of the Ruthenian and Ukrainian minorities in the nation's national politics in the post-war years, the determination of the process of identifying the minority through political changes and the failure to resolve all the immanent problems that still persist. Last but not least, the testimonies show the consequences of the tendentious view of the history of the Ruthenian and Ukrainian minority before 1989; through the intentions of ideological doctrines there also exists certain political intentions within the social order. This relates to the very first work from the 1950s, and although the history of the Ukrainians (and Ruthenian) was presented in a more realistic way over the following decade, the ‘white spots’ could not be omitted. In the period of normalization, a more critical approach to the sources was halted for a certain period of time, and subsequent research in the 1980s was again marked by the convergence of peoples and nationalities and the emergence of new historical communities.

Keywords

Ethnicity. Minority. Ruthenians. Ukrainians. Oral history.

Bibliografické informácie (sk)

HELDÁKOVÁ, Lucia – KOHOUTOVÁ, Klara. Problematika etnicity a oral history – možnosti výzkumu na příkladu rusínské a ukrajinské menšiny. In Človek a spoločnosť [Individual and Society], 2019, roč. 22, Supplement, s. 19-29. doi: https://doi.org/10.31577/cas.2019.00.538

Bibliographic information

HELDÁKOVÁ, Lucia – KOHOUTOVÁ, Klara. Ethnicity issues and oral history – research possibilities through the example of the Ruthenian and Ukrainian minorities. In Človek a spoločnosť [Individual and Society], 2019, Vol. 22, Supplement, pp. 19-29. doi: https://doi.org/10.31577/cas.2019.00.538

Článok v PDF

Zdieľať článok